Okruh Sakhir v Bahrajnu je moderní klasika Formule 1, která spojuje pouštní atmosféru, technický profil trati a současně už i zajímavou historii plnou příběhů. Nechce se tomu možná ani věřit, ale poprvé se závody F1 na této trati konaly před více než 20 lety. Co všechno se za tu dobu stalo a kdo jsou vítězové? Zde se to dozvíte.

(Zdroj: depositphotos.com)
Trať Sachír vznikla jako vlajkový projekt Bahrajnu pro motosport a F1. Výstavba se rozběhla na konci roku 2002 a areál byl předán v březnu 2004.
Za okruhem stojí německý designér Hermann Tilke, autor i okruhu Sepang, který zvolil pouštní prostředí. Výstavba probíhala 18 měsíců a od začátku se počítalo s velkým moderním zázemím, širokými únikovými zónami a konfigurací, která umožní i různé varianty trati pro jiné série. Šlo tedy o průkopnický okruh.
Konfigurace pro F1 má délku 5,412 km a jezdí se ve směru hodinových ručiček. Na jedno kolo je 15 zatáček, z toho 9 pravých a 6 levých, přičemž spojuje více delších rovinek s technickými úseky, kde se rozhoduje zejména brzdami.
Sachír je známý tím, že auta zde opakovaně přecházejí z vysokých rychlostí do pomalých zatáček, což klade nároky na brzdy i stabilitu. Hodně akcelerace z nízkých rychlostí znamená, že rozhodují výjezdy i práce se zadní částí monopostu. Abrazivní asfalt a spojení brzdění a zrychlení jsou velmi náročné i pro pneumatiky.
Závody F1 se na této konfiguraci jezdí na 57 kol a celková délka závodu je 308,238 km. V praxi to znamená, že strategie často stojí na tom, jak se rozloží tempo v delších zónách a kdy se jezdec rozhodne zaútočit a předjet soupeře.
Debut ve Formuli 1 si Sachír odbyl 4. dubna 2004 a pro F1 to byl vstup do nového regionu. Hned při tomto debutu zvítězil němec Michael Schumacher na Ferrari.
Základní Grand Prix konfigurace zůstala roky velmi podobná, ale po prvním ročníku přišla citelná úprava čtvrté zatáčky. Praxe ukázala, že musí být přepracována kvůli lepšímu předjíždění, přičemž se ukázalo, že tato změna sice nepřekopala charakter okruhu, ale ve prospěch diváků uklidila jednu z klíčových brzdných zón.
Výrazný odklon od běžné verze přišel 14. března 2010. Právě tehdy se na Velké Ceně jela prodloužená verze okruhu o délce 6,299 km. Závod vyhrál Fernando Alonso při svém debutu za Ferrari, ale tento variant se už potom neuplatnil.
V historii okruhu je výrazným i ročník milníkem 2011, kdy se Velká cena Bahrajnu nakonec neuskutečnila a sezóna v Sachíru měla v kalendáři prázdné místo. O to větší pozornost pak poutal návrat. Památným se stal také ročník 2014, kdy se závody jely jako historicky první noční podnik v celém kalendáři Formule 1.
Tato událost měla být zároveň připomenutím výročí 10 let od premiéry okruhu v seriálu F1. Zajímavostí je, že noční závod byl nejen divácky atraktivní, ale stal se vzorem i pro budoucí roky. V tomto ročníku vyhrál na Sachíru Lewis Hamilton.

(Zdroj: depositphotos.com)
Bahrajn a okruh Sachír si během své historie prožily několik hvězdných momentů. Nejvíce triumfů, až 5, zde dosáhl Lewis Hamilton s Mercedesem.
Úplný začátek přitom patřil už zmiňovanému Schumacherovi na Ferrari, přičemž jeho vítězství naplno ukázalo, že zvítězit zde bude moci pouze spojení talentu a technické zručnosti. Potvrdily to hned další dvě sezóny, kde vyhrál Fernando Alonso na Renaultu a to v letech 2005 a 2006, kdy se začínala jeho slavná éra.
Další dvě sezóny pak kontrolovalo znovu Ferrari, když jeho pilot Felipe Massa vyhrál v letech 2007 a 2008. Celkově má tým z Maranella na této Velké ceně rekordních sedm vítězství, což z něj dělá historicky nejúspěšnější tým trati.
Po zrušeném ročníku 2011 převzal štafetu Sebastian Vettel, který vyhrál v letech 2012 a 2013 s týmem Red Bull. Později přidal na Ferrari ještě další dvě vítězství v letech 2017 a 2018. Právě tato kombinace dvou různých týmů a jednoho pilota ukazuje, že Sachír není pouze o jednom stylu auta, ale právě o osobnosti jeho pilota.
Skvělé sezóny zde zažil i Lewis Hamilton s vítězstvími v letech 2014, 2015 a 2019 až 2021. V roce 2016 uspěl Nico Rosberg, stejně na Mercedesu. V nedávné historii se prosadili LeClerc v roce 2022 a později Vestappen v letech 2023 a 2024.
Okruh v Sachíru už sice má za sebou dvě desetiletí historie, ale přesto je svými parametry poměrně nový a spojuje se s ním i mnoho zajímavostí.
Z pohledu fanoušků je důležitá kapacita areálu, která se udává v objemu 70.000 míst. V praxi to znamená více velkých tribun a zón, takže si umíte vybrat, zda chcete mít před sebou start, zatáčky, cílovou rovinku nebo výhled na větší část.
Když přijde na rekordy, stále platí čas 1:31.447, který zajel Pedro de la Rosa v roce 2005. Je to až dodnes oficiálně uváděný rekord kola v závodech na hlavní trati. Zajímavé je, že i po mnoha sezónách a generacích monopostů se toto číslo stále drží jako rekord, ačkoliv na jiných tratích, například Interlagos, jsou už v platnosti novější.
Místní specifikum je, že kvůli islámu jako převažujícímu náboženství se na pódiu nestříká šampaňské. Úspěšní jezdci místo toho oslavují body s nealkoholickým nápojem Waard, který je vyrobený z místního granátového jablka a růžové vody.
Zajímavostí je i osvětlení Sachíru. Okruh je totiž připraven na plnohodnotné noční ježdění ve velkém stylu, takže se zde nachází 495 světelných stožárů, přibližně 5.000 světel a více než 500 km kabeláže. To vše umožňuje, aby mohli jezdci na této pouštní trati závodit i v noci a neměli žádný problém s viditelností.
